: словен. órja ж. р. ‘пахота’ (Plet. I, 847), чеш. стар. vuře=oře : Vuře šohaj, vuře v zeleným hóhoře (úhoře) (Kott IV, 883: F. Sušil. Pouhá čísla; к orati), словин. veřaiÁ, vořáQ ж. p. (Lorentz. Slovinz. Wb. II, 1336), цог<Ь ж. р. ‘пахота’ (Lorentz. Pomor. Ill, 1, 729).

Производное с суф. -ja от основы несохранившегося гл. *orti (см. orat і).